Listopad 2016

Jeden, dva, tři, deset

18. listopadu 2016 v 23:56 | Emm |  Ze života...
To už je skoro konec roku 2016? Je to možný? No asi je, jinak by tomu tak nebylo...

Docela depresivní je, jak ten čas rychle běží. Ikdyž mně přije depresivní skoro všechno, asi o tom všem moc přemýšlím...
Jakoby ani ten čas nešel plynule, ale přeskakoval po větších částech dál a dál. Nestíhám, co bych chtěla stihnout. Plánuju, málokdy uskutečňuju. Sním, ale nevynakládám dostatečné úsilí, abych proměnila sny ve skutečnost. Asi se celkově málo snažím. Uvědomuju si to, ale proč to teda nezměním?

Často na něco říkám, že nemám čas. Ve skutečnosti ale máme v daný moment všichni stejný čas a je jen na nás, jak ho využijeme. Jestli se s ním povezeme, anebo ho necháme jen tak přeskočit, pozorujíce ho z povzdálí...
Jo, čas je relativní. Když se člověk dobře baví, tak utíká rychle, když se nudí, tak pomalu. To je sice pravda, ale minuta má pořád 60 sekund.

Takové věci mě napadají, když pomyslím na to, že je za chvíli rok 2017. Chvíle je, koneckonců, taky docela zvláštní pojem. Nikdy ji nikdo přesně nedefinoval a přesto je používaná pořád. Může mít nekonečně mnoho podob a pořád je to chvíle.

Jsem zvědavá, jestli bude za chvíli prosinec 2017 a já budu přemýšlet, jak ten rok zase rychle utekl...